O autorce

9. února 2016 v 18:55 | *Martina Z.
ZDRAVÍM :)

Nejdříve mi dovol Ti poděkovat, že jsi navštívil/a můj blog. DĚKUJI :)

Je to celkem těžké, psát o sobě, neboť každý sám sebe vidí úplně rozdílně, než kdokoli jiný. Pojmu to formou ´příběhu´, protože to vlastně takový životní příběh je. ;)

Asi jako s každým na celém světě, ani se mnou se život moc nemazlí. Od útlého věku bojuji s jistým handicapem, a mám li za sebe říct, bojuju docela úspěšně. Nevím čím to je, snad proto, abych sama sebe potrápila, vždycky jsem si vybírala aktivity, které jsem vzhledem k onemocnění nemohla dělat naplno nebo dokonce vůbec. Díky tomu jsem si nechtěně vypěstovala nízké sebevědomí, které mě nyní ve velkém měřítku brzdí snad ve všem. Ale bojuju! :D Aktivit, které mě přitahovaly, bylo nespočet. Ať to byla lukostřelba, medicína, letectví, jezdectví, divadlo, jediný, čemu jsem se naplno věnovala, bylo právě jezdectví.
Ano, koně v mém životě sehráli opravdu velkou roli. Od patnácti let do tohoto roku jsem se všemožně snažila jezdit, ať to šlo nebo nešlo. U koní jsem pracovala, moc mě to bavilo. Bohužel, nikdy nic nejde podle našich představ, ať chceme nebo nechceme. Po smrti mého druhého koně (celkově už čtvrtého!) a doporučení ošetřujícího lékaře (po všech zlomeninách a operacích) jsem se rozhodla, že s koňmi na chvilku přestanu. Neznamená to, že bych na ně zanevřela. To vůbec ne. Jednou se k nim vrátím, až budu mít naspořené peníze, abych si koníka mohla koupit a hlavně až udu mít čas.
Tímto rozhodnutím se mi otevřeli dveře různých možností. Práce, kariéra, vysoká škola apodobně. Vzhledem k tomu, že mám sebe samou ráda - a také mě na to přivedla mamčina kamarádka - jsem si řekla, že než abych pracovala v ´podřadné´ práci, půjdu raději studovat.

Nyní studuji Bezpečnostně právní studia, škola mě moc baví, musím říct, že jsem si vybrala dobře. Doufám, že ze mě něco bude :)

Neni nic horšího než to, když se díváte na vašeho milovaného a nejlepšího přítele (je jedno, zda je to zvíře nebo člověk), jak vám před očima umírá a vy mu nemůžete pomoct. Rufus Buck, nečekaná těžká kolika a následný úhyn. Nikdy nezapomenu na jeho výraz před "vysvobozující" injekcí....

Přeživší koťátka, která nakonec někdo otrávil.

Osudový kůň. A ta bezmoc, když slyšíte veterinářovu větu "o této nemoci je lepší nevědět..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama