Téma týdne (Březen 2010) - Škola

18. února 2016 v 20:29 | *Martina Z. |  Témata týdne
Škola, aneb základ života

Nyní, s odstupem času (plus mínus pár let) mám možnost se na mé vztekání, zkažené nálady a vymlouvání kvůli škole podívat zpětně. Když to vezmu na základce - základka je prostě nutná, ať chceme nebo nechceme. Naučíme se základy, socializujeme se a poznáváme nová místa díky školním výletům. Já v tom vidím plus. Přece nechceme být ti, co neumí napsat ani čárku. Plní nadšení nastoupíme do první třídy, vzrušení z neznámého a zase o něco chytřejší opouštíme "devítku" základní školy ještě dřív, než stačíme mrknout. S ohledem na naše výkony, ať mizerné či vynikající, nastupujeme na další školu - obor, který je nám v patnácti letech nejbližší. Já si vybírala mezi dvěma školami - zdravotní a zemědělská. Bohužel, ke své smůle jsem si vybrala to horší - zemědělku. Škola je to dobrá, až na pár výjimek příjemní učitelé a pár vyvolených studentů se dostane na praxích i do dost dobrých podniků. Bohužel, vybrala jsem si chov koní v době, kdy jsem o koních věděla už mnoho a nic dalšího a nového jsem se de facto nenaučila. Co se týče ostatních předmětů, za zmínku stojí pouze chov zvířat a rostlinná výroba, které mě opravdu bavily. Ale dohromady mi ten obor nedal vůbec nic. V agru pracovat nebudu, jako zootechnik taky ne - a u koní si vším stejně musíte projít "naostro", vše si očuchat, naučit za pochodu. Teorie je dobrá věc, ale uplatnění v praxi není tak jednoduché, jak se zdá. Tím se dostávám k problému, kvůli kterému píšu o tématu týdne 6 let starý.
V patnácti letech se mladistvý člověk nemůže plně rozhodnout, co chce dělat. Není tak informovaný, tak zkušený, aby věděl, že ten obor, na který nastupuje, bude dělat celý život. Z mého pohledu je velká vinna především u pracovníků ZŠ, kteří mají žáky informovat o oborech a středních školách. Nás třeba skoro nikdo neinformoval, jen jsme dostali přihlášku. Člověk, který se prokouše čtyřma rokama bez přestupu potom vlastně zjistí, že studoval obor, který v životě dělat nebude a to je snad nejhorší zjištění. Hlavně ve chvíli, kdy chcete jít na vysokou, ale ne toho doposavadního oboru. Já se rozhodla jít nakonec na VOŠku, ze které jsem ale následně "utekla" se zjištěním, že se učíme od začátku to samé. Celé 4 roky jsem se sebou bojovala, nechtěla jsem přestupovat, protože jsem se bála rozdílovek (které jsem nakonec stejně dělala)
S VOŠkou jsem praštila a šla jsem pracovat ke koním - kde jsem zjistila, že ta pracně naučená teorie opravdu k ničemu není :D Tedy, skoro k ničemu. Jenže shodou náhod a životních zvratů jsem se po dvou letech odmlky a volnosti dobrovolně přihlásila na vysokou - konečně obor, který mě opravdu moc baví a dělám vše proto, abych pokračovala dál a dál.
Tímto článkem jsem chtěla říct, že škola je prostě nutná, a naše nechutě či nadšení ze školy závisí na správně zvoleném oboru. V patnácti letech je podle mne prostě brzo se rozhodovat, kam dál. A potom vlastně zjistit, že jsme ztratili 4 roky je opravdu smutné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 19. února 2016 v 13:34 | Reagovat

Přišla jsem oplatit návštěvu, ale bohužel, promiň, toto moc starších lidí, kteří už tak nevidí, není ani pro nás čitelné. Musela bych mít oči nalepené na monitoru, tak se nezlob.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama