...a zase to Pendolino

2. března 2016 v 18:45 | *Martina Z.
Minulý týden jsem psala, jak jsem jela do Ostravy. Stačil jeden den na to zjistit, že jsem tam jela (skoro) zbytečně a o den déle jsem ráno opět seděla v tom milovaném Pendolinu....


Tohle nebude asi klasický článek. Než se dostanu k jádru věci, trošku se rozepíšu, co furt s tím Penďulínem mám. Vždycky, už jako malá, jsem jezdila s mamkou autobusem. Proto není divu, že i v telecích létech, kdy jsem dojížděla do školy, jsem volila jednoznačně autobus i přes protivné řidiče, místo vlaku, který mi do malého města jezdil také. Když to tak vezmu, tak vlakem jsem jela maximálně pětkrát a to jen se školou. Vlak mi nikdy nic neříkal, vždycky jsem se bála, že nastoupím do špatného vlaku a pojedu úplně jinam. Dnes vím, že i kdyby se tak stalo, tak na nejbližší stanici vystoupím a pojedu zase zpět. Díky tomu, že nechci neustále otravovat mamku, překousla jsem strach a začala jezdit do Prahy do nemocnice vlakem a tramvají. Jaké to zjištění, že na tom vlaku nic není a že i panťák CityElephant je lepší, než autobus...

SC 511 Pendolino

Od té doby mám zalíbení ve vlacích. Nejen, že je tam více místa, ale trať je vedena pře různá, zajímavá místa. Nejede po obyčejné, hnusné, šedé silnici. Na intr jsem začala taky jezdit vlakem. Občas teda.

A teď k věci - Slovo "Pendolino" si poprvé pamatuji, když mi mamka před několika léty říkala, že v Český republice má jezdit Pendolino. Já na to kývla, v duchu jsem přemýšlela, co za dopravní prostředek že to vlastně je? Vypustila jsem to z hlavy. Další zaslechnutí tohoto názvu přišlo až minulý rok s tragickou Studénkou (Pevně doufám, že pan Jan Černý nic nevzdá, zabojuje a vrátí se do normálního života - kdyby někdo něvěděl, je to strojvedoucí, který Pendolino v osudný den vedl) Ten den jsem čirou náhodou koukala na televizi a nehodu jsem víděla. Chtělo se mi brečet. Nejen nad ztracenými lidskými životy, zničeným životem pana strojvedoucího, ale i nad skázou toho stroje...

Zdroj: domaci.eurozpravy.cz (Pro zajímavost - ČD nechá Pendolino opravit a oprava bude stát cca 210 000 000)

Takhle ponuře začala má všímavost o tento stroj. A jak začne všímavost, začne i touha ten stroj vidět. Touha stroj vidět se převtělila do touhy s tím strojem jet. A to se vyplnilo 29.1. 2016, kdy jsem jen tak vyjela do Olomouce.


Téměř měsíc na to, co jsem se s brekem loučila s Pendolínkem na Olomouckém nádraží, se mi zase naskytla příležitost se s ním opět setkat. (viz. článek - ZDE) Oficiálně první Penďas, ve kterém jsem seděla, bylo SC 505 Pendolino. Budu si to na furt pamatovat :)

No jo...utekl den, zjištění, že to, co jsem tam vezla bylo špatné a rozhodnutí, že do Ostravy pojedu zase. Tentokrát volba padla na Pendolina tam i zpět. A tentokrát jsem jela sama. Ve čtyři hodiny vstávačka, v šest odjezd na nádraží a ve čtvrt odjezd osobákem do Prahy. Příjezd byl zpoždění, ale Pinďulína jsem i tak stíhala. Krásný pohled, když přijížděl...Bohužel jsem nic nenatočila, protože tam bylo tolik lidí, že by nebylo nic vidět. Cesta byla dokonalá. Kyvadélkem to snad ani jinak nejde (pokud mu do cesty nevjede "král silnic").....


Trasa byla odkloněná, deset minut zpoždění a já věděla, že jsem dost v háji....osobák do Frýdku - Místku mi samozřejmě ujel :D Ale paní, se kterou jsem se měla setkat, byla hodná a do Ostravy dojela. Takže mě nezbylo nic jiného, než dvé hodiny čekat ve vestibulu - čekání bylo příjemné, hlavní nádraží v Praze se může jít zahrabat, oproti tomu v Ostravě. No, já se zatím najedla, koukla na knížky, chvilku jsem seděla ve vestibulu a koukala na informační tabuli, jak je díky výlukám, kalamitě a zničeném nádraží v Bohumíně rušen jeden spoj za druhým. Ale pro mě bylo hlavní, že "mé" Pendolino zrušené nebylo.
Asi čtvrt hodiny před odjezdem jsem se vydala na nástupiště. Pinďulín byl vidět už ze schodů...


Po příchodu na nástupiště byla vidět četa pracovníků, dávající Pendolino do kupy po předchozích pasažérech. Informační tabule na dveřích hlásaly "NEVSTUPOVAT", tak jsem čas využila k pár cvakům tohoto krasavce. Po několika minutách byl umožněn nástup a za chvilku se vyráželo směrem Ostrava - Svinov - Olomouc - Pardubice - Praha, hl. nádraží. Cesta utekla strašně rychle, byla rychlejší než předtím. Zašla jsem si do bistrovozu na kafe - je velká sranda cítit, jak se vám Pendolínek v zatáčkách pod nohama naklápí :D
Po příjezdu do Prahy a vystupování jsem opět málem plakala. Plakala jsem ještě víc, když jsem rychlíkem odjížděla domů a ještě jsem očkem stačila zahlédnout elegantní čumák Pinďulínka. Pendolino je totiž ten vlak, který mi ukázal, že cestování vlakem může být zábava. Je sice hodně těžké, přesedat z nejlepšího vlaku do obyčejného osobáku, ale i to má své kouzlo. Pendolino je prostě ten, se kterým budu jezdit na dlouhé vzdálenosti. S ničím jiným nechci. Mnoho lidí Pendolino odsuzuje, že je drahé, že stejěn nejede tak rychle, jak má. Ale ti lidé si neuvědomují, že tratě v ČR prostě nejsou dělané na vysokorychlostní vlaky. A vysoká cena? Na druhou stranu, aspoň s ním nepojede vožrala či vidlák, který se neumí chovat. Není to prostě vlak pro každého.

Už nyní zase plánuju, kam vyrazit, abych si mohla zase udělat radost :)

FOTOGRAFIE:







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama